Malečovský rozhled, z. s.

Pohoří

Následující text je převzat ze spisu „Poznámky k návrhům obecního znaku a vlajky“, který pro obec Malečov v roce 2020 zpracoval Stanislav Kasík za Heraldickou kancelář „Dauphin“ v Roudnici nad Labem. Uveřejněno se souhlasem autora textu i obce Malečov.

Pohoří se poprvé zmiňuje v listině knížete Bedřicha pro křížovníky řádu sv. Jana Jeruzalémského z roku 1188. Kníže potvrdil johanitům držení některých majetků, které za vlády knížete Soběslava II. (1174-1178) řádu daroval velmož Hroznata z Peruce, zvaný „Crispus“ („Kadeřavý“). Krom jiných je zde jmenováno osm vsí a mezi nimi také Pohoří, resp. Pohořice („ Pogorice“; CDB I., č.320, s. 292-294). Ještě v první polovině 13. století byla ves v držení řádem johanitů, jak vyplývá z listiny krále Václava I., vydané v Praze dne 21. 6. 1238, kterou krom jiného dává domu sv. Marie u paty mostu v Praze (komenda Řádu sv. Jana Jeruzalémského s kostelem Panny Marie pod řetězem na konci Juditina mostu na Malé Straně v Praze) do dědičného držení vsi Pohoří („Pogorici“) a Zálezly („Zalezli“), zároveň potvrzuje držení vsi Proboštova („ Probostou“; RBM II., 1882, s. 1218, No 278).

V roce 1319 získali Vartenberkové hrad Střekov. K němu v roce 1383 patřil i Svádov s tvrzí a některými vesnicemi – např. Tašovem, Pohořím, Proboštovem a Zálezly (Archiv český, 31. Praha 1921, s. 272, dále jen AČ). K panství hradu Střekova příslušela ves Pohoří již natrvalo.

Příslušnost Pohoří („Pohorsch“, „Pohoř“) ke střekovskému panství trvala i v roce 1787. Střekov v té době vlastnil František Josef kníže z Lobkowicz, vévoda z Roudnice. Ves tvořilo 9 domů (Schaller, V., 1787, s. 294).

V roce 1833 bylo Pohoří („Pohorsch“, „Pohoř“) součástí fideikomisního statku Střekov, jehož majitelem byl Ferdinand Josef Jan Nepomucký kníže z Lobkowicz, vévoda z Roudnice. Ves měla 10 domů s 38 obyvateli. Přifařena byla do Proboštova (kostel sv. Jana Křtitele; Sommer, I. 1833, s. 362).

V roce 1848 patřilo Pohoří („Pohořice“, „Pohorz“) k fideikomisnímu statku Střekov v držení Ferdinandem knížetem z Lobkowicz. Ves měla 11 domů a 46 obyvatel německé národnosti (Palacký, Popis, 1948, s. 74).

Ottův slovník naučný přináší o Pohoří („Pohořice“) tyto informace. V roce 1890 tvořilo ves 11 domů se 67 obyvateli německé národnosti. Ves byla přifařena do Proboštova (kostel sv. Jana Křtitele). Příslušela k hejtmanství a politickému okresu Litoměřice (OSN, XX.,1903, s. 1).

Místní jméno Pohoří vzniklo z appelativu „pohoří“ s významem „ horské pásmo, skupina hor, hory“. U některých osad se to jméno změnilo v Pohoř rodu ženského. Jméno osady znamenalo – „ves lidí bydlících v pohoří“. Shodně i „Pohořice“ (Profous, III.,1951, s.416).

Fotodokumentace

Zveřejněné fotografie jsou chráněny autorskými právy. V případě zájmu o jejich stažení nám, prosíme, podejte zprávu na info@malecovskyrozhled.cz. Fotografie pochází ze soukromých archivů, knihy Petra Špačka „Jak to bylo na Ústecku 2“ a zejména z archivu Muzea města Ústí nad Labem.