Zpracovali:
Kap. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8 František Kordík, Jakub Stejskal, studenti x. ročníku Katedry historie FF UJEP Ústí nad Labem, květen 2024 (Seminární práce pod vedením Mgr. Viléma Zábranského, Ph.D.)
1. Poloha
Obec Babiny I se nachází zhruba 3 kilometry jižně od obce Tašov, zhruba 6 kilometrů východně od řeky Labe, 7 kilometrů severně od Litoměřic a od krajského města, Ústí nad Labem, je vzdálena okolo 15 kilometrů jihovýchodně. Kolem zaniklé obce Babiny I se rozprostírají louky nesoucí název Babinské.
Přesná poloha všech ZOOS v geografických souřadnicích je uvedena v sekci Mapa.
2. Historie
První zmínka o Babinách I pochází z listiny pražského biskupa Jana IV. z Dražic, vydané 1. října 1337 v Praze.[1] Biskup odebral klášteru augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem, založenému v roce 1333, vsi Velký Páleč s tvrzí, Šlapanice, Vrbičany, Libořice, Očihovec, Tuchomyšl (Schönfeld), Modlany, Sobědruhy, Otovice, Lochočice a Habří, které byly od kláštera odlehlé, a připojil je k biskupskému hradu Kyšperk. Výše uvedené vsi směnil s povolením pražské kapituly 1. října 1337 za Smolnici, Hlinnou, Babiny I, Březí, Budov, Dolín, Želevčice a Bakov, které patřily pražskému biskupství.[2] Babí pravděpodobně není místem plným stařenek, ale jeho název je odvozen od často se vyskytujícího javoru babyka. Stejně vykládáme i Babiny I u Litoměřic, a to i kvůli názvu hory Baba, tedy Babá hora.[3] Babiny I se nazývají německy Babina I, lidově Babine, v 19. století nesou úřední název Babiny Liběšické.[4]
Anna, vdova po Heníkovi Kamýkovi z Pokratic, a její syn Jindřich prodali roku 1399 Babiny I. Jaroslav Kamýk z Pokratic prodal roku 1573 Babiny I Litoměřicím.[5] Jan Jiří Kamýcký ze Lstiboře prodal 6. dubna 1628 část Babin I Heřmanu Černínovi hraběti z Chudenic a jeho manželce Anně Saloméně, rozené baronce Hradišťské z Hořovic, za 29 000 kop míšeňský.[6] Podle rustikálního tereziánského katastru byly Babiny I rozdělené mezi statek Keblice, panství Liběšice, Lovosice a Ploskovice.[7] V roce 1787 jsou pak Babiny I rozdělené mezi statek Kamýk, panství Liběšice, Ploskovice a město Litoměřice.[8] Obdobné dělení nalezneme i v roce 1833, kdy Babiny I z části patří ke statku Keblice, panství Liběšice, Lovosice a Ploskovice.[9] F. Palacký pak před koncem patrimoniální správy přidává, že Babiny I jsou rozdělené mezi statek Keblice, panství Liběšice a Lovosice.[10]
Podle berní ruly byly v Babinách I uvedeni dva sedláci.[11] Jak je výše uvedeno, podle rustikálního tereziánského katastru jsou Babiny I rozdělené mezi statek Keblice, panství Liběšice, Lovosice a Ploskovice. V keblické části žili dva hospodáři. A ve fasi jsou uvedeni čtyři nádeníci v obecních chalupách.[12] V liběšické části se nacházejí dva domy a čtyři hospodáři.[13] V lovosické části se nacházejí čtyři domy a dva hospodáři. Ve fasi jsou uvedeni čtyři nádeníci v obecních chalupách.[14] V ploskovické části žije jeden hospodář.[15] V roce 1787 se v Babinách I nacházelo 26 domů.[16] Později v roce 1833 Babiny I je domů identifikováno méně, což bylo právě dáno nejasnou identifikací rozdělené vesnice mezi několik panství, bylo zde 22 domů se 125 obyvateli. Z toho v keblické části se nacházelo pět domů s 30 obyvateli, v lovosické žilo 12 obyvatel, v ploskovické pak ve dvou domech 12 obyvatel.[17] Konečně Liběšickou část Babin I tvořilo v roce 1848 22 domů s 122 obyvateli. Jak uvádí F. Palacký, žilo zde obyvatelstvo německé i české.[18]
Tabulka 1: Vývoj počtu obyvatel a domů v Babinách I (1869–1930)[19]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | |
| obyvatelé | 170 | 159 | 154 | 142 | 138 | 150 | 144 |
| domy | 27 | 28 | 27 | 28 | 27 | 29 | 30 |
V červenci 1945 došlo k odsunu 63 německých obyvatel Babin I.[20] Devátého července 1946 bylo odsunuto 10 obyvatel, 30. srpna 1946 dva a 3. září 1946 čtyři obyvatelé do sovětské okupační zóny Německa.[21] Následně bylo jedenáct domů dosídleno, pět domů neobsazeno. V Babinách I se usadilo asi 14 rodin z Prahy a jejího okolí, Chrudimska, Roudnicka, Havlíčkobrodska, ze Slovenska nebo z Volyně.[22] Ovšem v roce 1950 zde žilo jen šest obyvatel a počet domů klesl na 25.[23] Život zde nebyl lehký, mimo jiné proto, že v obci nebyla elektřina, kterou by místní získali, jen kdyby její zavedení sami zaplatili.[24] Babiny I poté v roce 1950 se staly osadou obce Čeřeniště.[25] Na území Babin I po roce 1945 vznikl také vojenský výcvikový prostor litoměřické a terezínské posádky, ve kterém probíhal výcvik spojařů z litoměřických kasáren Jiřího z Poděbrad, ženijních chemiků nebo řidičů bagrů, buldozerů a dalších bojových vozidel.[26] Katastr Babin I využíval také pyrotechnik Krajské správy Veřejné bezpečnosti k odstřelu nevybuchlé munice.[27]
V Babinách I docházelo k demolicím domů. Před demolicí byly některé chátrající domy na počátku 60. let 20. století vyfotografovány. V roce 1967 bylo v Babinách I zbořeno 14 434 m3 obestavěného prostoru. Nutné náklady na zboření objektů činily 317 874,80 Kčs.[28] Demolice prováděli také ženijní pyrotechnici z litoměřických kasáren Pod Radobýlem.[29] Mezi lety 1961–1980 byly Babiny I částí obce Tašov, která se nachází v okresu Ústí nad Labem. Předtím se Babiny I nacházely v okresu Litoměřice. Od 1. července 1980 se již jako část žádné obce neuvádí.[30] Babiny I tedy oficiálně zanikly v roce 1980.[31] Od 1. ledna 1999 jsou zbylé objekty Babiny I částí obce Malečov v okresu Ústí nad Labem.[32] Následně v roce 2004 vojenský prostor zanikl a Armáda České republiky území opustila.[33] V centru Babin I stojí pouze bývalý statek, později strážnice a stanice radistů. Dům č. p. 18 spravuje Oddělení územní správy nemovitého majetku Agentury hospodaření s nemovitým majetkem Ministerstva obrany a slouží rekreačním účelům.[34] V katastru Babin I se také nacházejí domy č. p. 20, 31 a čeřenišťský hřbitov. V roce 2021 žilo v Babinách I čtyři obyvatelé s registrovaným pobytem. V jihozápadní části katastru Babin I byla v roce 1993 vyhlášena přírodní památka Babinské louky. Předmětem ochrany je populace kriticky ohroženého zvonce liliolistého a dalších významných druhů květeny vlhkých podhorských luk na části zbytku tzv. babinských orchidejových luk.[35] Jižně pod Babinským vrchem se pořádají offroadové akce, které prospívají drobnému korýši listonohu letnímu.[36]
[1] Josef EMLER (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars IV, Annorum 1333–1346, Praha 1892, s. 192.
[2] II. Popis statků kláštera Panny Marie v Roudnici r. 1338 učiněný (s. 4–19), in: Josef EMLER (ed.), Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente, Praha 1881, s. 6.
[3] Ignaz PETERS, Heinrich Gradl: Die Ortsnamen am Fichtelgebirge und in dessen Vorlanden. 2. Abtheilung: Slawische Namen. Eger 1892. 8. 99 Seiten, Literarische Beilage zu den Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 31/4, 1892–1893, s. 73
[4] Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H, Praha 1954, s. 23–24.
[5] August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 14. Litoměřicko a Žatecko, Praha 1923, s. 368.
[6] (Franz Alexander HEBER, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser. 4. Band, Prag 1846, s. 179.
[7] Aleš CHALUPA a kol. (edd.), Tereziánský katastr český. Svazek 2. Rustikál (kraje K–Ž), Praha 1966, s. 100, 106, 112 a 118.
[8] Jaroslav SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. 5. Theil. Leitmeritzer Kreis, Prag – Wien 1787, s. 287.
[9] Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt. 1. Band. Leitmeritzer Kreis, Prag 1833, s. 343.
[10] František PALACKÝ, Popis Království českého, Praha 1848, s. 42, 48, 71.
[11] Národní archiv, Berní rula, Litoměřický kraj, inv. č. 16, fol. 16, 71.
[12] A. CHALUPA, Tereziánský katastr, s. 100-101.
[13] Tamtéž, s. 106.
[14] Tamtéž, s. 112-113.
[15] Tamtéž, s. 118.
[16] J. SCHALLER, Topographie, s. 287.
[17] J. G. SOMMER, Das Königreich Böhmen, s. 343.
[18] F. PALACKÝ, Popis, s. 70-71.
[19] R. ANTOŠ, Fotohistorie, s. 8.
[20] Martin PRUDKÝ, Proměna krajiny a sídel na pomezí okresů Litoměřice a Ústí nad Labem v 2. polovině 20. století, Diplomová práce, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Filozofická fakulta, Ústí nad Labem 2022, s. 94.
[21] Hynek OBERHEL, Odsun sudetských Němců z politického okresu Litoměřice 1945–1946, Bakalářská práce, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Brno 2008, s. 40, 46, 48.
[22] M. PRUDKÝ, Proměna, s. 72.
[23] R. ANTOŠ, Fotohistorie, s. 8.
[24] Archiv města Ústí nad Labem, fond MNV Babiny I, Kniha zápisů ze schůzí rady.
[25] Český statistický úřad, Lexikon obcí [online], [cit. 2024-05-05]. Dostupný z: https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/13008415abc.pdf/f10f868d-ba44-4595-90af-e68862927794?version=1.1.
[26] M. PRUDKÝ, Proměna, s. 68, 73.
[27] Nebezpečný granát, Průboj 25/260, 1973, s. 4.
[28] Archiv města Ústí nad Labem, ONV Ústí nad Labem, Demolice v osadách Čeřeniště, Babiny I., Němčí, Řetouň, 1967, inv. č. 4888, KT 1220.
[29] M. PRUDKÝ, Proměna, s. 73.
[30] Český statistický úřad, Lexikon obcí [online], [cit. 2024-05-05]. Dostupný z: https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/13008415abc.pdf/f10f868d-ba44-4595-90af-e68862927794?version=1.1.
[31] Václav SEDLÁK, Obec Babiny oficiálně zanikla až v roce 1980 [online], Litoměřický deník, 2014, [cit. 2024-05-05]. Dostupný z: https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/obec-babiny-oficialne-zanikla-az-v-roce-1980-20140809.html.
[32] Český statistický úřad, Lexikon obcí [online], [cit. 2024-05-05]. Dostupný z: https://www.czso.cz/documents/10180/20537734/13008415abc.pdf/f10f868d-ba44-4595-90af-e68862927794?version=1.1.
[33] M. PRUDKÝ, Proměna, s. 73.
[34] V. SEDLÁK, Obec.
[35] Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Maloplošná zvláště chráněná území [online], Dostupný z: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1662.
[36] R. ANTOŠ, Fotohistorie, s. 8.
Seznam pramenů a literatury
- II. Popis statků kláštera Panny Marie v Roudnici r. 1338 učiněný (str. 4–19), in: Josef EMLER (ed.), Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente, Praha 1881.
- Radek ANTOŠ, Fotohistorie, Listy z Malečovska 2/3, 2017.
- Berní rula.
- Josef EMLER (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars IV, Annorum 1333–1346, Praha 1892.
- Fotografická podsbírka Muzea města Ústí nad Labem.
- Franz Alexander HEBER, Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser. 4. Band, Prag 1846.
- Aleš CHALUPA a kol. (edd.), Tereziánský katastr český. Svazek 2. Rustikál (kraje K–Ž), Praha 1966.
- Nebezpečný granát, Průboj 25/260, 1973.
- Hynek OBERHEL, Odsun sudetských Němců z politického okresu Litoměřice 1945–1946, Brno 2008. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Dvořák.
- Odbor výstavby okresního národního výboru v Ústí nad Labem, Přehled objektů zbořených v rámci demoličních prací prováděných v okrese Ústí nad Labem vojenským útvarem z Kutné Hory v osadách Čeřeniště, Babiny I., Němčí, Řetouň, a výkaz hodnoty díla získané provedením těchto demoličních prací, Ústí nad Labem 1967.
- František PALACKÝ, Popis Království českého, Praha 1848.
- Ignaz PETERS, Heinrich Gradl: Die Ortsnamen am Fichtelgebirge und in dessen Vorlanden. 2. Abtheilung: Slawische Namen. Eger 1892. 8. 99 Seiten, Literarische Beilage zu den Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 31/4, 1892–1893.
- Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A–H, Praha 1954.
- Martin PRUDKÝ, Proměna krajiny a sídel na pomezí okresů Litoměřice a Ústí nad Labem v 2. polovině 20. století, Litoměřice 2022. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vilém Zábranský.
- August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 14. Litoměřicko a Žatecko, Praha 1923.
- Jaroslav SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. 5. Theil. Leitmeritzer Kreis, Prag – Wien 1787.
- Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen; statistisch-topographisch dargestellt. 1. Band. Leitmeritzer Kreis, Prag 1833.
3. Historické dokumenty
Viz pozn. [28] Archiv města Ústí nad Labem, ONV Ústí nad Labem, Demolice v osadách Čeřeniště, Babiny I., Němčí, Řetouň, 1967, inv. č. 4888, KT 1220.
