Z vyjádření Národního památkového ústavu ÚOP Ústí nad Labem ze dne 9. 4. 2024 se lze o větrném čerpadlu dočíst: zařízení bylo zhotoveno jako součást vodohospodářského řešení obce Němčí (Nemschen) a sloužilo jako vodní čerpadlo využívající větrné síly. Bylo umístěno nad vodárnou ve středu obce. Výrobce samotného větrného čerpadla není v současné době znám, autorem vodárny a vodovodního řadu byla firma Ernst Jüstel z Ústí nad Labem. Stavba byla provedena v roce 1923. To dokládá i litinová cedulka umístěná na dochované vodárně. Samotný stožár byl proveden jako věž ze železné příhradové konstrukce čtvercového půdorysu jehlanovitého tvaru, která byla zakončena polygonální horní plošinou s fošnovou podlahou. Konstrukce byla sestavena z ocelových L profilů a patrně nýtována. Středem procházela pohonná hřídel pohánějící čerpadlo. Technické řešení samotného čerpadla a větrného kola není v současné době známé, a i na historické ikonografii je možné rozpoznat pouze část zařízení. Pravděpodobně se jednalo o lopatkové větrné kolo (větrný motor) doplněné dvojitou směrovkou – ta je na dobové ikonografii ještě patrná. Tento detail je však poměrně ojedinělý a ukazuje, že by zde mohla být umístěna i Halladayova turbína. Použití jiného, méně obvyklého řešení – navrhovaného horizontálního kola - není zcela vyloučené, ale z dostupného materiálu není možné tuto možnost zodpovědně prokázat. Volná kopie zamýšlená pro železniční muzeum v Týništi u Zubrnic byla navržena jako vertikální lopatkové kolo doplněné o cisternu umístěnou v těle věže.
Větrné čerpadlo bylo prohlášeno kulturní památkou od roku 1958 a do Ústředního seznamu kulturních památek zapsáno 30. 12. 1987, kdy ji bylo přiděleno r. č. ÚSKP 44014/5-5300.V poznámce je uvedeno, že předmět vyžaduje generální opravu. Věž čerpadla byla roku 1980 (event. 1988) přemístěna na katastr Týniště pro připravovaný železniční skanzen, kde byla deponována. Údajně pro špatný technický stav bylo zařízení sešrotováno a byla vyhotovena nepříliš kvalitní kopie. V této době byla z původního zařízení dochována již pouze litinová hlava, zjevně pro umístění rotoru. Na jaře 1997 se podařilo vyjednat se skanzenem uložení všech dílů do velkoprostorového vozu Zs, který byl i nadále deponován na nádraží v Zubrnicích. Během roku 2004 byl podán návrh na zrušení památkové ochrany z důvodu nedochování většiny původní konstrukce a zrušení památkové ochrany bylo ministerstvem kultury potvrzeno 13. 8. 2010. Po nabytí právní účinnosti 8. 9. 2010 byly všechny součástí zařízení zlikvidovány.
Kompletní vyjádření Národního památkového úřadu ZDE. Ve vyjádření je mj. zmiňován letecký měřický snímek z roku 1946, kde je patrná silueta větrného čerpadla již bez lopatkového kola.
Josef Stehlík, který viděl loopatkové kolo na dvoře n. p. STK v Ústí nad Labem, potvrdil, že kolo mělo provedení obdobné jako např. kolo větrného čerpadla ve Višňové u Znojma. Na webových stránkách městyse Višňové je v části pro turisty jako jedna ze zajímavých lokací uvedeno i větrné kolo, které v roce 1910 nechal postavit správce místního velkostatku vídeňskou filiálkou drážďanské firmy Rudolpha Braunse. V roce 1911 jeho firma spojením s jinou vytvořily s. r. o. Vereinigte Windturbinen-Werke (VWW), která se v roce 1923 stala akciovou společností, se sídlem v Drážďanech, později v Míšni. Vzhledem ke geografické blízkosti Drážďan a Ústí nad Labem, a to v německém prostředí, se dá předpokládat, že dodávku větrného čerpadla zajišťovala firma Ernst Jüstel právě u VWW. Ostatně, jak se ve svém vyjádření zmiňuje NPÚ ve 2. poznámce, na výkresové dokumentaci větrného čerpadla zpracované v 90. letech pro skanzen v Zubrnicích "je uvedeno, že šlo o výrobek firmy Brauns a Reinsch - Meissen" (viz výše zmiňovaná firma VWW - o této firmě více ZDE).
První z následujících fotografií ukazuje současnou podobu větrného kola ve Višňové, ostatní potom zachycují stav větrného kola v Němčí v období kolem roku 1960.
